V první polovině července se konalo ve Skotském
Largs „FD World Championships 2014“ a posádka Promatu
byla u toho. Ale popořadě… Přípravy na Mistrovství světa probíhaly dlouho dopředu
a zahrnovaly mimo jiné i účast na velkých
zahraničních regatách v Kielu, na Ammersee a
intenzivní trénink na italském Lago di Garda. Celá
příprava pak vyvrcholila tradičním závodem na začátku
července na Lipně, kde posádka podporovaná Promatem
obsadila první místo. Ve čtvrtek 10. 7. byla loď i posádka připravená
vyrazit na dlouhou cestu po Evropě přes kanál La Manche a
celou Anglii až do skotského Glasgow, cca 2000 km a
z toho polovina v protisměru. Účel cesty –
účast na mistrovství světa lodní třídy Flying
Dutchman, cíl – zvítězit nebo se o vítězství
řádně poprat. Po příjezdu a povinných procedurách
zahrnujících měření a vážení lodě, kontrolu plachet
a výstroje a vyplňování formulářů, jsme byli
konečně ofi ciálně zapsáni na startovní listinu se
startovním číslem 42. Z ostatních závodníků
dorazila celá evropská špička a celkový počet 42
posádek z 11 zemí svědčí o kvalitě závodu. Skotsko nás přivítalo velmi proměnlivým počasím -
chvilku prší, chvilku svítí slunce, ale většinu času
fouká jako o život. První předzávodní den jsme
věnovali seznámení s jachtařským revírem a Světe
div se, ono je to slané - závody se jely v ústí
řeky Clyde, legendárním to místě, odkud pochází
spousta slavných lodí. Už jenom v rámci cvičného
seznámení s vodou naše loď dosahovala hravě
rychlosti 16 Kn a k tomu mírné zděšení posádky
z mořských vln předurčovalo věci příští. Za
první tréninkové jízdy jsme stihli leccos na lodi
poničit a otěže od spinakeru rovnou přetrhnout.
Naštěstí jsme vše ještě před startem závodů
opravili a s nadšením vyrazili do prvních
rozjížděk. Na MS se jezdí dvě rozjížďky denně, ale
stojí to za to. Každá měří něco kolem třiceti mil, a
když k tomu přidáte deset mil na start a pak zase na
břeh, vychází vám denní nájezd 80 Nm, převážně
v rychlosti hodně přes 10 Kn. První závodní den: Fouká kolem 30 Kn a v průběhu
dne se rozprší tak, že není vidět dále než na 20m.
Starty obou rozjížděk probíhají v pořádku a
závodníci si užívají až nehorázně divokých 1 –
1,5 m vysokých vln (zejména cestou po větru, kdy se
jízda podobala spíš letu neřízené střely).
V první rozjížďce zajíždíme 10. místo, což je
slušný základ pro začátek. V druhé rozjížďce
nás potká smůla a já se při cestě do cíle utrhnu
z hrazdy, na které visím, a to hned dvakrát po
sobě, což bohužel znamená propad ze šestého
místa na konečné třinácté. Cestou „domů“ se nám
zdá o všech čertech, jsme unavení, mokří a
prochladlí, nicméně lační po dalším boji. Druhý závodní den: Dnes fouká střídmě, ale vítr má
zesílit, a tak volíme plachty do silného větru.
K tomu slunce, to slibuje krásný jachtařský den.
Start první rozjížďky se moc nepovede, z důvodů
zcela prozaických ho nestíháme, a startujeme
s minutovým hendicapem oproti ostatním dravcům.
Děláme, co můžeme, a z beznadějné poslední
pozice jsme nakonec rádi za opětovné 13. místo. Nevadí,
další start je již, jak má být, a už se nám vede
lépe. Bojujeme se sílícím větrem a nakonec končíme na
krásném 9. místě. Budeme muset udělat nějaké změny
v trimu lodi, jinak se výš nedostaneme, některým to
jede ještě líp. Třetí závodní den: Od rána fouká jako blázen. Sice
svítí sluníčko, ale voda před jacht klubem je úplně
bílá, jak se tvoří na vlnách čepice. Rozhodčí
postupně dávají odklad o hodinu a kolem poledne se
jde na vodu. Cestou na start letíme po vlnách jen na
hlavní plachtu jako o život. Startovní procedura,
buch, a je tu první rozjížďka. Po startu se
probojováváme proti vlnám na třetí oko genoi do
silného větru a máme pocit, že nás každá druhá vlna
zastaví, zato na boční vítr to je parádní let a loď
surfuje po vlnách jako utržené sáňky. Kdyby mohl být
na lodi rychloměr, ukazoval by něco kolem 20 Kn.
V druhé rozjížďce vítr ještě zesiluje a
přichází vydatný déšť. Loď uhání po uhlazených
vlnách proti větru a občas, když vyskočí z vlny,
ji ze svého závěsu na hrazdě vidím celou
ve vzduchu až po kormidlo. V posledním kole jako
by někdo vypnul vítr a dojezd do cíle je téměř
v bezvětří. Dnešní výsledky 8. a 9. místo jsou
slibné a usínáme unaveni, ale šťastní. Den volný: Dnes nemusíme na vodu. Svítí sluníčko a tak
kromě sušení věcí a drobných oprav vyrážíme také
do přilehlého Largs na průzkum. Nevěřili by jste, jak
je tu krásně, když celý den neprší. Čtvrtý závodní den: Ráno jdu v půl šesté
přikotvit loď, zase fouká jako blázen a bojíme se, že
nám vítr loď převrhne. Rozhodčí postupně udělují
odklad o hodinu, pak o dvě, a odpoledne
rozjížďky definitivně ruší pro nepřízeň počasí.
Kolem poledního fouká 35 - 40 Kn a vítr má zesílit až
na 47 – 49 Kn, moře 8 - 9 Beauforta co dodat,
Zůstáváme na břehu a s námi chodí po zemi už
i rackové a buřňáci. Pátý závodní den – velké finále: Od rána fouká
svěží větřík od břehu a svítí slunce. Dnes se bude
na vodě rozhodovat a v nás je spoustu nervozity a
očekávání. Jsme celkově na 11. místě a ledacos
můžeme opravit a vylepšit. Start první rozjížďky je
rozpačitý, nervozita je znát. Bojujeme o každou
pozici, ale bohužel v cíli nás dvě lodě dokáží
přeskočit, a my končíme na desátém místě. Další
rozjížďka se už nejede, i když se do posledního
okamžiku čeká na vodě. Celkové 9. místo posádky Promatu je krásné a velmi si
ho ceníme, i když jsme v skrytu duše doufali
v ještě lepší výsledek. Na krásné a velmi
náročné mezinárodní regatě se posádka CZE 21
podporovaná fi rmou Promat neztratila a jde do další
části sezóny s velkými ambicemi. Příští závody
se konají na italské Gardě a hned následuje
mezinárodní mistrovství Rakouska na alpském Achensee.
O tom ale zase příště. Držte nám palce, jedeme, jako by nám za patami hořelo.
|